Krátká historie
Flamenco v Barceloně
Jak andaluské umění dorazilo do Katalánska: kytarová skladba z roku 1860, vzestup tablao a Carmen Amaya, tanečnice narozená v barcelonské čtvrti Somorrostro.
Rezervujte si místo v Městském divadle ↗Andaluské umění v katalánském městě
UNESCO nazývá Andalusii srdcem flamenca, s kořeny také v Murcii a Extremaduře. Barcelona je daleko od tohoto srdce, a přesto je toto město součástí tohoto příběhu více než století a půl. Písemný záznam sahá až do roku 1860, takže flamenco představení na Rambla Catalunya je součástí dlouhé tradice, nikoli transplantací.
Kytarová skladba napsaná v roce 1860
Wikipedie datuje jeden z prvních kusů považovaných za flamencovou kytarovou hudbu do Barcelony. Jde o rondeñu pro sólovou kytaru od Juliána Arcase, narozeného v provincii Almería, datovanou do tohoto města roku 1860. Ten detail je důležitý, protože ukazuje, že se flamencová kytara stala sólovým uměním již brzy, odděleně od zpěváka. Z této sólové tradice později vyrostla koncertní flamencová kytara, z níž čerpá i dnešní hodinová show.
Od cafés cantantes k tablaos
Profesionální flamenco se rozvíjelo v cafés cantantes, nočních barech, které daly umělcům jeviště; první z nich, otevřený zpěvákem Silviem Franconettim, Wikipedia umisťuje do Sevilly roku 1842. Tyto podniky zažívaly vrchol od poloviny 19. století do 10. let 20. století. Tablaos, menší scény, které je nahradily, se rozšířily v 60. letech 20. století. Dnešní show stále sleduje tento model: vyhrazený sál, pódium a krátký program umělců, kteří se tím živí.
Carmen Amaya, narozená v Somorrostro
Tanečnice Carmen Amaya se narodila ve čtvrti Somorrostro v Barceloně do romské rodiny. Její otec byl kytarista, který hrál v barech, a ona s ním jako dítě v noci tančila. Manažer varieté Josep Santpere ji uvedl do větších sálů a ona debutovala v barcelonském Španělském divadle. Brzy nato vystupovala v divadle Palace v Paříži. Proslula svou prací nohou, která byla dříve vyhrazena jen těm nejlepším tanečníkům.
Světové jeviště
Amayina kariéra ji zavedla daleko za hranice Katalánska. V roce 1936 se plavila do Buenos Aires, natáčela filmy, v roce 1941 vystoupila v Carnegie Hall a podle Wikipedie byla údajně pozvána prezidentem Rooseveltem, aby tančila v Bílém domě. Po návratu do Španělska se opět objevila v Barceloně, v divadle Tivoli. Pro mnohé návštěvníky je její jméno nejrychlejší cestou k pochopení, že Barcelona velké flamenco nejen hostila, ale také stvořila.
Pocta doma
Barcelona uctila Amayu svou Medailí za zásluhy o turismus a později v její staré čtvrti Somorrostro, která leží podél Paseo Marítimo, postavila fontánu. Wikipedia také zaznamenává, že tančila pro krále Alfonse XIII. při zahájení Mezinárodní výstavy v roce 1929. Po její smrti v roce 1963 jí byl v roce 1966 na Montjuïcu postaven pomník.
Proč na historii záleží v hledišti
Nic z toho není potřeba k tomu, abyste si užili hodinu flamenca, ale mění to, jak ta hodina plyne. Kytarové sólo není jen doprovodem k tanci: má vlastní historii, kterou zdejší záznamy vracejí až do 60. let 19. století. Práce nohou tanečnice má svou rodačku z Barcelony. A sál, v němž sedíte, pochází z cafés a tablaos, kde si profesionálové poprvé vydělávali na živobytí. Sledujete profesi s minulostí, ne folklorní představení.
Flamenco v Barceloně dnes
Barcelona si udržuje flamenco v divadlech, sklepních scénách a sálech po celém starém městě i v Eixample a toto umění také vyučuje: Wikipedie uvádí Superior Music School of Catalonia mezi konzervatořemi s flamencovým studiem. Dnešní hodinová představení jsou potomky tradice tablao, uzpůsobené návštěvníkům, kteří mají jeden večer, nikoli celou noc. Nabízejí rychlou cestu do dlouhé historie.
Zdroje